Pochybuji, že se najde někdo, kdo by neznal tohoto post-impresionistického malíře, který se tak trochu „zbláznil“ a uřízl si spodní část levého ucha. Když jsem poprvé jako malý viděl jeho díla, uvízla mi navždy v hlavě. Jsou nádherná, šílená a rozporuplná, stejně jako Gogh.
Byl horký letní večer v roce 2010 a já se koukal v televizi na dokument o tomto světoznámém malíři jménem Vincent Van Gogh. Myslím, že běžel na Discovery Channel. Byl o jeho životě, místech, kde pobýval a kde namaloval svá známá díla.
To léto jsem toho neměl moc na práci, a tak mě napadlo: „Co takhle si na ta místa z dokumentu zajet?“ Jak málo jsem věděl, jak mi tato cesta změnila život.
Ryanairem jsem doletěl do malého francouzského městečka Bézier. Letadlo přistálo, já jsem vystoupil a za pár minut už bylo zase ve vzduchu s novou várkou lidí. Letadlo bylo pryč a já se najednou cítil, jakoby opuštěný. Bylo to jako teleport do rozpáleného, sluncem zalitého francouzského venkova, přesně toho samého, jako byl v dokumentu. Byl jsem šťastný, že jsem zase na cestě.
Béziers bylo strašidelné.
V místní restauraci jsem si večer objednal rybu. Byla to zvláštní ryba. Možná platýs. Úplně mi to nesedlo. Měl jsem zamluvený pokoj v jednom starém hotelu přímo v centru města. Hotel se jmenoval Akena City Hôtel d’Angleterre.
Moc jsem nespal. Možná to bylo rybou nebo tím prostředím, ale měl jsem z toho starého zatuchlého hotelu nahnáno. V noci mi přišlo, jakoby se něco v mém pokoji pohybovalo a při tom to dělalo zvuky. Pokoj trochu smrděl a byl hodně špinavý, takže jsem toho moc nenaspal.
Cítil jsem se jakoby trochu zdrogovaný tou rybou. Ale nakonec to byla legrace. Příjezdy jsou pro mě vždycky těžké. Ráno všechno vypadalo úplně jinak a já byl připravený na cestu po stopách Van Gogha.
„Velké věci vzniknou spojením mnoha malých věcí dohromady“ – Vincent Van Gogh
Většina obrazů, které Van Gogh namaloval, byla z malého malebného města jménem Arles, kde spolu s Paulem Gauguinem bydleli ve Žlutém domě. Ten tam již nestojí, pouze jeho duch jako vzpomínka na to, co se tam tehdy stalo.
Nějakou dobu spolu malíři malovali, ale po určité době se Gauguin vrátil do Paříže. Gogh byl rozrušen a v záchvatu šílenství si uřízl část ucha.
Žlutý dům už dnes nestojí, ale budovy kolem něja ano a podle něj ho i najdete.
Do Arles jsem přijel vlakem. Cesta byla klidná a inspirativní. Za sklem moderní vlakové soupravy ubíhal francouzský venkov. Slunce svítilo a já byl na své dobrodružné cestě. Jenom já a šílený Vincent Van Gogh
Arles je nádherné.
Zahrádka kavárny v noci, Arles, Francie
Kavárna nikam nespěchala a ani v ní nebylo mnoho hostů. Nic nenaznačovalo tomu, že zde kdysi byl Gogh. Vlastně nic kromě názvu kavárny. Jmenuje se totiž Van Gogh’s café.
To místo je celkem známé. Chodí sem turisté, aby si kavárnu vyfotili, dali si šálek kávy a mluvili o umění. Já však nikoho, kdo by tomu poklidnému místu přidával na důležitosti, neviděl.
Hvězdná obloha nad Rhonou, Arles, Francie
Omlouvám se za horší fotku, ale abych vyfotil přesný úhel, ze kterého Gogh scénu pozoroval, musel jsem můj mobil natočit proti slunci. 🙂
Pokoušel jsem se najít přesné místo, kde byla Noční obloha na Rhonou namalována a dlouho se mi to nedařilo. Nakonec se mi to však podařilo. Místo prozradil malý stojánek s tabulkou, na které byl obraz vytištěn.
Zahrada hospicu, Arles, Francie
Stará nemocnice v Arles bylo další velmi zajímavé místo, o které se lidé starají tak, aby vypadalo jako tehdy, když jej maloval Van Gogh.
Žena v černém na schodech mostu, Arles, Francie
Nikdo tomu mostu a schodům vedoucím k němu nevěnuje žádnou pozornost. Lidé jej používají jakoby se zde nic zvláštního nestalo. Málokdo o tomto místě ví a o to je to více magické, být na stejném místě, jako kdysi Vincent van Gogh, když maloval ženu v černém – Rudi.
Most Langlois, Arles, Francie
Stmívání je potvora.
Mým posledním úlovkem byl tento starobylý most, kousek za Arles. Pokoušel jsem se tam dostat dříve, ale stmívání bylo neúprosné a nakonec zvítězilo. Alespoň jsem si místo zvěčnil.
Arles je krásné historické město. Moje dobrodružství návštěvou v něm končí. Nebo ne? Samozřejmě, že ne! Nic nekončí, dokud nenavštívíte blízké městečko Saint-Rémy-de-Provence, kde vznikla většina děl Van Gogha a kde se ho snažili vyléčit z jeho duševní choroby.
Saint-Rémy-de-Provence je opravdu hned vedle Arles a je to další nakažlivě pomalé a malebné místo jižní Francie. Tentokrát však bylo město lépe připraveno na turisty. Můžete tam nalézt starý hospic Saint-Paul De Mausole, který nyní slouží i jako muzeum Van Gogha.
Důchodci z Británie se potulují po okolí muzea a procházejí se po Stezce Van Gogha.
Dva rolníci vedle stromů
Kosatce
Pokoj Vincenta Van Gogha
Všechno důležité se odehrávalo v hospicu Saint-Paul De Mausole, kde byl Gogh léčen pro svou mentální chorobu.
Pole a cypřiše
Cesta v Saint-Rémy
Tímto obrazem moje cesta po stopách Van Gogha doopravdy končí. Výlet beru jako honbu za filmovými lokacemi², které mám tak rád. Podnikli jste podobnou cestu?
Více naleznete v Cestikonu: - Letenky o 70% levněji, ubytování zdarma - Čtivá kniha s triky a příběhy - Získejte motivaci a cestujte třeba i sami - Jak pro začátečníky tak velmi zkušené cestovatele |
Ten Vincentův pokoj na obraze je ze žlutého domu, ne ze Saint-Rémy.