Vašek: Máš teď tedy více času na sebe. Řekni nám něco o tvé cestě tady. Jak ses sem dostal.
Bart: Dozvěděl jsem se, že se se mnou žena chce rozvést (smích), takže první měsíc byl opravdu smutný, pak jsem byl hodně zaměstnaný a pak jsem se rozhodl, že chci odjet z Polska na jakékoliv zajímavé místo kdekoliv na světě, ale Asi byla pro mě cílem už 8 let. Měl jsem cestovatelské příručky o Thajsku a měl jsem štěstí, že jsem našel dobrou levnou letenku do Bangkoku po třech dnech hledání na internetu.
V: Kolik stála?
B: 440 Euro z Varšavy přes Qatar do Bangkoku s Qatar Airways, takže velmi dobrý standart letu, trochu dlouhý transfer 12 hodin, ale i tak to byla velmi dobrá cena a tak jsem se ocitl v Bangkoku. Bylo to rychlé.
V: Takže jsi přiletěl do Bangkoku, ale tam jsi dlouho nezůstal.
B: Ne, jenom dva dny. Pak jsem se vydal do Luang Prabang v Laosu letadlem s Bangkok Airways, což bylo docela drahé (160 Euro, koupeno online), protože jsem měl jenom 4 týdny dohromady na Laos a Kambodžu a trochu Bangkoku, takže to nebylo moc času. Luang Prabang je velmi pěkné město, bývalé hlavní město Laosu a mají tam velmi staré chrámy, ale je to zároveň nejvíce turistické místo z celé země, ale jsou tam velmi dobré služby, dobré jméno, dobrá káva, vysoký standart hostelů a hotelů.
V: Kolik to tam stojí?
B: Platil jsem 45.000 Kipů za noc, což je asi 4,5 Euro za noc, ale bylo to včetně velmi dobré snídaně – velká omeleta s bagetou a kávou. Byl to dorm (sdílená místnost) v hostelu, ale s klimatizací, takže to bylo velmi dobré. Tomu my říkáme chillout. Je pár věcí, které tam můžete vidět a většina turistů vstává velmi brzo – o půl šesté ráno, aby viděli, jak tamní mniši dostávají rýži od lidí jako dar pro mnichy.
V: To jsem viděl v Bangkoku.
B: Ano, ale tam mají velmi mnoho chrámů, takže jsou tam mniši po celém městě. Věc, která mě ale vážně štvala, byli turisti, kteří většinou stáli metr od obličeje mnicha, fotili si ho bleskem atd. Někteří lidé nemají respekt k náboženství, k té proceduře.
V: Bylo v Laosu něco, co tě doslova ohromilo? Něco zajímavého?
B: Ano, celá země je velmi příjemná. Atmosféra tam je velmi uvolněná. Lidé nikam nespěchají, jsou velmi přátelští, bohužel moc nemluví anglicky, což je docela velký problém, ale je to tam moc pěkné a klidná atmosféra.
V: A co bezpečnost? Je tam bezpečno?
B: Jsou příliš líní někomu ublížit (smích) a jsou to Budhisti, takže věří v Karmu, že by mohli mít špatnou karmu a mohlo se jim to vrátit. Nikdy jsem neslyšel o žádném násilí fyzickém ani slovním. Nic takového jsem neviděl. Samozřejmě tě mohou trochu ošidit na jízdě Tuk tukem nebo v taxíku. Musíš prostě smlouvat, ale není to jak v arabských zemích. Je to tam velmi přátelské a vždy to skončí úsměvem, i když se zrovna nedohodnete, vždy to končí s úsměvem.
V: Od tam ses vydal kam?
B: Do mekky milovníků party v Laosu – Vang Vieng. Další turistická destinace, kde bylo hodně Australanů, Britů a vlastně z celého světa tam přicházejí, aby zapařili. Dnes to není tak přecpané, jako v minulosti, protože před dvěma roky tam zemřelo 25 lidí. Můžete si to zjistit v příručce Lonely Planet (především se utopilo v řece a místní si myslí, že řeka má špatnu karmu a nechtějí se tam koupat). Zavřeli mnoho barů. Lidé taky zemřeli, protože se předávkovali, byli opilí a během sjíždění řeky v nafukovacím kruhu naráželi do skály. Je to tam hlavní atrakce, dají vám nafukovací kruh a na obou stranách řeky jsou bary, takže mladící v barech házejí ze břehu provaz, aby vás chytili a přitáhli do baru. Patří to k tomu, hodně alkoholu, jsou tam volejbalové hřiště. Velmi hlasitá muzika. Je to zajímavý zážitek, ale vždy musíte znát své hranice.
V: Pařil jsi tam?
B: Ano.
V: A potkal jsi tam někoho zajímavého?
B: Ano, ale během mého pobytu tady jsem byl zaměřen na lidi, kteří hledají svoji cestu v životě, více spirituálně založené lidi a tam byli jenom milovníci pařeb a o spiritualitu se nezajímali a většinou byli mnohem mladší, než já. To místo je dobré na party, ale kdokoliv, kdo přijede do Laosu a je pouze Luang Prabang a Vang Vieng nemůže říci, že viděl celý Laos, protože to jsou dvě místa, které jsou velmi odlišné Laoské přírody a charakteru.
V: Od tam jsi jel kam?
B: Na jih do Thakheku v Laosu, abych absolvoval motocyklový okruh, který byl dříve velmi oblíbený, ale dnes je to už pokryté asfaltem, takže to není taková zábava, jako to bývala. Zabere to minimálně tři dny, 450 až 500 km abyste to celé projeli. Většina lidí tam jezdí na skůtru, já jsem to absolvoval na dirt bike (crossová motorka), měla motor 250cc a pro mě to byl kus šrotu, ale byla to zábava, ale mám mnohem lepší motorku doma. (smích) Pro lidi,kteří však nemají moc zkušeností s ježděním na motorce je to pořád velká věc.
V: Na jak dlouho to bylo?
B: Tři dny, ale to je minimum, většinou tam lidé stráví 4 až 6 dnů, protože projíždíte mnoha vesnicemi a venkovem.
V: Takže jsi měl mapu?
B: Ano, přesně tak.
V: A jak sis toto zarezervoval?
B: V Thakheku jsem si půjčil motorku a je tam několik společností. Půjčil jsem si motorku ze společnosti Mad Monkey, která patří jednomu Němcovi hipíkovi, který je skvělý člověk a má dobrý servis. Platil jsem celkem dost v porovnání s ostatními nabídkami společností, ale mělo to velmi dobrý servis. Po cestě jsem píchl a on jel 100 km, aby mi to opravil a bylo to zahrnuto v ceně půjčení – zadarmo. Mohu to doporučit všem, ale příště bych tam strávil více času a vydal bych se trochu více mimo hlavní cestu a viděl tak víc. Můžete se taky s průvodcem vydat do národního parku. Je to trochu dražší, ale bude to asi to nejlepší, co v Laosu zažijete. Ježdění na motorce je nyní asi lepší v Kambodži, protože silnice jsou tam pořád bez asfaltu (písek) a přístup k motorce je tam mnohem jednodušší a jsou mnohem levnější než v Thakheku.
V: Takže kdybys měl více času, tak bys jezdil na motorce příště v Kambodži?
B: Ano, ale pravděpodobně v Laosu i Kambodži. Příště zkusím Kambodžu.
V: Jaké je to cestovat sám?
B: Cestuji sám poprvé. Trochu jsem se bál, že to bude depresivní nebo že budu smutný, ale upřímně jsem neměl moc času být o samotě. Na cestě většinou potkáte lidi v guesthousech, v hostelech, v okolí míst, kde zůstáváš.
V: Takže zůstáváš většinou v hostelech a guesthousech?
B: Většinou v hostelech v dormech. Potkáš tam lidi, získáš mnoho použitelných informací. Můžeš tam potkat lidi stejně jako jsem potkal tebe. Když strávíš noc v hotelu, tak pravděpodobně nebudeš mít šanci udělat s někým interview.
V: Myslíš si, že je vhodné i pro skupiny dvou, tří lidí být ubytovaní v hostelech?
B: Samozřejmě, většina lidí cestuje ve skupinách nebo v párech. Lidé jsou většinou s někým.
V: Já osobně, kdybych jel jako pár, tak bych šel do hostelu, ale zarezervoval bych si pokoj s manželskou postelí jen pro sebe.
B: Ano, to oni často dělají a v hostelech jsou většinou společné místnosti, kde lidé sedí, pijí pivo nebo si povídají, hrají karty a to je to samé, jako když zůstáváš ve vlastním pokoji nebo v dormu.
V: Mám na to stejný názor. Poté, co jsi jezdil na motorce jsi jel kam?
B: Říká se tomu Čtyři tisíce ostrovů v Laosu a je to na řece Mekongu. Je tam mnnoho malých ostrůvků, ale jsou tam tři hlavní, které mají turistickou infrastrukturu. Jsou velmi jednoduché, můžete si tam pronajmout bungalov za 4000 Kipů, což je asi 4 Euro a máte svůj dům u řeky s výhledem na západ slunce. Je to skvělé uvolněné místo. Celý den je tam tak horko, že nic neděláte, jen jste v houpací síti a pijete pivo, čtete knihu a odpočíváte.
V: A co komáři?
B: Jsou tam, musíš se před nimi chránit repelentem. Mám Malarone pro případ symptomů Malárie.
V: Problém symptomů je ten, že jsou stejné jako u jakékoliv horečky. Slyšel jsem, že si můžeš koupit test na Malárii za 5 Dolarů tady v Thajsku, protože ho neprodávají v Česku.
B: Myslím, že to není potřeba. I když je lékařská pomoc velmi základní v těchto zemích, tak dokážou tyto věci rozpoznat velmi lehce.
V: Test je velmi jednoduchý, ale musíš ho mít. Nebudeš přece jíst Malarone, když máš horečku. Jak ses tam mimochodem dostal?
B: Mezi všemi místy jsem cestoval autobusem. Můžeš si lístek koupit od turistických agentur ve všech větších městech a vždy můžeš trochu usmlouvat cenu, nebo se vydáš na autobusovou zastávku a koupíš si lístek přímo u okýnka. Musíš mít na paměti, že je to Asie a když jsem si koupil lístek na autobus, který měl odjíždět v 11 dopoledne, tak mi muž v okýnku řekl, že tam mám být už v 10 a já se divil proč, ale pochopil jsem, když autobus pak odjížděl v 10:25. Byl to lokální autobus, takže tam nebyla klimatizace, jenom větrák. Autobus byl plný, asi 15 lidí a zbytek prostoru zaplňovalo zboží – matrace, trička. Všechno možné, co se dá prodat. Byla tam paní, co sbírala od všech peníze a když si uvědomila, že jsem „falang“ – cizinec, tak už po mně nic nechtěla. Nebrala si peníze od cizinců, protože nejspíš neví, kolik má platit. V autobuse byla velmi hlasitá hudba a videoklipy romantických thajských písniček.
V: Jak dlouhá byla cesta?
B: Příliš dlouhá. Sedm hodin v autobuse a pak dalších 5 hodin v minivanu až na 4000 ostrovů. V autobusu jsem byl někdy úplně sám jako turista, ale na cestě na 4000 ostrovů tam bylo více cizinců, takže jsme se domlouvali, co se děje a kam jet.
Na 4000 ostrovech jsem jednou byl běhat a vzbudil jsem se v 5:30, ale bylo to hrozné, vlhkost byla okolo 82%, teplota vysoká. Je to tam moc pěkné. Můžete mít tzv. „happy“ koktejly. Víš, co je happy shake?
V: Ne.
B: Happy shake je koktejl s ovocem, který tě učiní šťastným, takže přimíchají dovnitř hodně trávy a ty si ho můžeš koupit v baru nebo klubu. Můžeš si koupit happy cigaretu a mnoho dalších věcí, ale myslím, že to není oficiální. Potom jsem se vydal do Phnon Penh, hlavního města v Kambodži. Moc se mi tam líbilo, mluví tam anglicky, ale často můžeš slyšet mnoho špatných věcí, co se tam lidem stalo.
V: Je to zajímavé, že tyto věci se lidem dějí, když jsou nějak naladěni na to, že se jim něco stane. Jakoby to přitahovali. Víš, co se mi stalo včera? Ztratil jsem klíč k zámku na mé skříňce a zámek byl celkem dobrý. Bylo to velmi vtipné, protože jsem chtěl položit klíč nahoru na hranu postele, ale trubka postele byla kovová a dutá a klíč propadl hluboko do útrob postele a nebyla možnost, jak ho získat zpátky ani třeba pomocí magnetu. Měl jsem dva náhradní klíče, ale oba jsem je zamkl omylem do té skříňky v kalhotech.
B: Jedna věc, kterou bych chtěl podotknout, že když jdete na hranici z Laosu do Kambodžy, tak neplaťte úplatek úředníkům. Visa stojí 20 dolarů a nezměnilo se to od 1.10.2014. Cokoliv řeknou, nevěřte jim. Visa stojí 20 dolarů (poznámka: vízum do Kambodži teď stojí oficiálně 30 dolarů), ale já jim dal 30, ale všichni ostatní ze skupiny jim dali 35 dolarů, takže jsem byl jako hrdina skupiny.
V: Je vtipné, že tady v Asii je všechno levnější a my jsme zvyklí platit více, ale tady se hádáme o drobáky. Půl hodiny nebo hodinu se hádáte o jeden dolar.
B: Ale je důležité se hádat i o jeden dolar, protože jde o princip. Oni tě chtějí okrást jenom proto, že jsi Evropan a to nedává smysl. Čím více jim dáš, tím více chtějí. Tento rok jim dáš 5 dolarů namísto 4 a příští rok budeš muset dát 6 dolarů, ale přitom to stále má stát 4 dolary a další rok to bude 7 dolarů, protože cizinec řekne: „To je velmi levné.“ Tak to začnou prodávat za více peněz.
V: V Rio de Janeiro jsi zase Gringo. Je tam jiný druh okrádání, prostě si vezmou tvoje věci, protože si myslí, že když jsi gringo, tak jsi bohatý, tak si myslí, že na to mají právo. Já měl v Riu pocit, že 50% lidí si chce vzít tvoje věci. Neublížili by ti, ale když něco chvíli necháš bez dozoru na pláži, odejdeš deset kroků a už tam stojí nějaký chlápek, který už si to bere.
[fblike]
B: Ok, udělejme nyní přestávku, protože musíme zaplatit účet 🙂
 |
Více naleznete v Cestikonu: - Letenky o 70% levněji, ubytování zdarma - Čtivá kniha s triky a příběhy - Získejte motivaci a cestujte třeba i sami - Jak pro začátečníky tak velmi zkušené cestovatele |